. PRODYS 

              se zaměřuje na péči o děti s nejrůznějšími poruchami a oslabeními.......  

   

Zahrnuje péči o děti s diagnózou SPU a LMD – specifické poruchy učení a chování

( dysortografie, dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie,

poruchy koncentrace pozornosti ), DMO, grafomotorickými obtížemi… 

                   Neumět dobře číst a psát znamená v současném společenském klimatu mít uzavřenou cestu k informacím a k dalšímu vzdělávání. Opakované nezdary, neúspěchy a kolísavé výkony dětí s nejrůznějšími oslabeními a poruchami (dále jen SPU) ve školním prostředí, ale i v běžném životě, nezávisí na intelektu, nedostatku píle, zdánlivé lenosti. Školní úspěšnost těchto dětí zdaleka neodpovídá vynaloženému úsilí, je proto nezbytné jednotlivá oslabení těchto dětí cíleně stimulovat a rozvíjet, aby byly schopny dostát nárokům a požadavkům na ně kladených společností.

                SPU znesnadňují život takto oslabených jedinců nezávisle na věku, jedná se o výuku v percepčních oblastech, nedostatečně zvládnuté technice psaní, čtení, oslabené schopnosti číst s porozuměním a následnou neschopností čtením se efektivně učit. Pokud nedojde díky včasné diagnóze ke kompenzaci poruchy nebo je-li porucha diagnostikována později, neboť se jedná např. o nadané žáky, kteří poměrně úspěšně zvládali školní tempo zvýšeným úsilím v rámci domácí přípravy, mnohdy za vydatné pomoci ze strany rodiny.

                  Neméně závažný problém představuje rovněž obtížné navazování sociálních kontaktů, které jsou spojeny s neschopností dodržovat pravidla chování, zvládat nepříjemné stresové situace, komunikovat s okolím, získávat přiměřené sociální role v užším i širším sociálním prostředí. Neklid  a impulsivita se objevují nejen na  motorické, ale i na verbální úrovni. Nejvýrazněji se však potíže dětí s SPU projevují v situaci, která je nutí k soustavnému soustředění na, pro ně nezajímavé, nezáživné, nudné, opakující se úkoly. Školní výkon pak často zdaleka neodpovídá aktuálním intelektovým schopnostem dítěte, a tak dochází k prožívání pocitu úzkosti, nedostačivosti,  méněcennosti  a nízkému sebehodnocení dítěte.

                   Jedná se o šíři problémů, která výše jmenovanou skupinu dětí provází  v průběhu nejen dětství a školní docházky, ale po většinu života.  Na podnětnosti  prostředí, na správné volbě nápravných technik, na  citlivém  přístupu okolí  k  dítěti  s  oslabením  či  poruchou  závisí  míra  rozvoje  jednotlivých oslabení   a  případné  zjednodušení celého dalšího života jedince.V dřívějších dobách byla problematika specifických poruch učení značně podceňována.                                                                                                                         V současné  době  se přístup  k  výše uvedenému  na  různých úrovních  postupně mění.  Zejména  značná část pedagogické, lékařské a rodičovské veřejnosti přistupuje k těmto dětem tolerantněji. Snaží se jim za vydatné pomoci nových  reedukačních přístupů  více  či méně úspěšně zvládnout  nástrahy  života, aniž by případný neúspěch výrazněji zasáhl sebevědomí dítěte.